Svatební Esterce a Míšovi
5.7.2013
Z holčičky vyrostla mladá žena
a otázku, jež byla jí položena,
zodpověděla – nevíme kdy – jistě kladně,
to zřejmé je každopádně,
proto dnes stojí tu a s ní mladý muž,
je její – skoro – téměř – už,
až na pár formalit.
Když dva totiž spolu chtějí být,
nejen proto, že ona má tak hezké oči
a on, že pro ni do ohně snad skočí,
není asi na světě žádná síla,
která by jim v tom zabránila…
Když láska do srdce vstoupí znenadání,
je úžasný pocit dotýkat se dlaně dlaní
a nemyslet na nic raději,
než na sen o krásné naději,
že spolu budou žít opravdově,
všednodenně i pohádkově
dva, kteří se pro sebe narodili.
Jak jen zachytit napořád tu chvíli,
okamžik, kdy protnuly se cesty dvojí
a životy dvou srdcí navždycky se spojí
v tom láskyplném poznání,
pouhá zamilovanost jen omámí,
ale pravá láska vás bude hřát
dnes i zítra a napořád…
Proto teď stojí tu nevěsta s kyticí růží
a brzy řekne své „ano“ muži,
který bude pro ni ten jediný,
odtikávají poslední vteřiny
a on řekne své „ano„ jasně,
jakoby to byla součást básně
a složí tak hold své milované,
která se jeho ženou stane
navždycky a napořád…
I láska má své zákonitosti a řád
a proto to tak musí být,
že on se s ní musí oženit
a ona se za něj musí vdát,
aby mohli žít a stále se milovat…
Kéž v dobrém i zlém co život tvoří,
na klidném i rozbouřeném moři,
vaše životy neustále chrání
a žehná vám Bůh svou láskyplnou dlaní…
Bůh vám žehnej na vaší společné cestě, ať láska zůstane vaším stálým průvodcem i rádcem pro dny sváteční i všední,
ať vám nikdy vzájemná společnost nezevšední, přejí Hanka a Míša Ščigelovi