Zamyšlení na dnešní den 22.11.2012 (+2, +2)
Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Mt 13,26
VETŘELEC
Před začátkem jara jsem se rozhodl vyměnit květiny na záhonu před hlavním vchodem do našeho domu. Procházel jsem zahradnické knihy a zrak mi padl na rudbekie, nazývané také třapatky. Odborníci je doporučovali jako vhodné pro oblast kolem Washingtonu. Vydal jsem se do oblíbeného zahradnictví a domů se vracel s několika sazeničkami nové květiny.
Krátce poté, co jsem třapatky zasadil, musel jsem odjet na dalekou služební cestu. Zpátky jsem se vracel plný očekávání, jak budou rudbekie vypadat. Musím přiznat, že vyrazily krásně. Možná až moc krásně. Jedna z nich růstem výrazně převyšovala ostatní. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že se liší nejen vzrůstem, ale i vzhledem.
Rozhodl jsem se počkat a sledovat, co se bude dít. Rostlina se úctyhodným způsobem zvětšovala a rozpínala. Tvary listů se rozhodně lišila od ostatních třapatek, které už začínaly nasazovat poupata. Zmocnila se mě pochybnost: Kolik rudbekií jsem vlastně koupil? Je ta rostlina na kraji záhonu vůbec jednou z nich?
Žádná poupata ani květy se na ní neobjevovaly. Bylo to jasné. V zahradě byl vetřelec. Několik úderů motyčkou uvedlo vše do správného stavu.
Ježíš vyprávěl podobenství o pleveli. Sedlák zasel pšenici, ale v noci přišel jeho nepřítel a zasel mezi obilí plevel. Jak pšenice vyklíčila, vyklíčil také plevel. Jistou dobu nebylo možné poznat, která rostlina je která, oba druhy rostly společně. Jak čas běžel, začalo být jasné, které stonky patří užitečné bylině a které pleveli. Pšenice zrála do klasů, plevel nikoli. Čeledíni se chystali plevel vytrhat. „Ještě ne,“ řekl jim sedlák, „jakmile byste vytrhávali plevel, mohly by se narušit i kořeny obilí. Nechme je růst společně až do sklizně. Potom plevel vytrháme a spálíme.“
Hřích je vetřelcem v Boží zahradě. Bůh nebyl tím, kdo ho zasadil, to způsobil ďábel. Přesto Hospodin věděl, že hřích přijde, a připravil se. Dlouho předtím, než jsme se narodili, dokonce předtím, než byl svět stvořen, byla v nebi uzavřena smlouva milosti – Syn přijde na planetu Zemi, vezme na sebe vinu lidí a přemůže vetřelce
Vetřelec dusí všechno kolem sebe. Spasitel všechno zachraňuje.
—————————————————————————————————————————————-
Hřích je vetřelcem v zahradě Boží
potají zasévá trní a hloží
tam kde by měly růst květiny
hřích zpočátku zdá se být nevinný
však příliš rychle otočí
a drze se ti do očí
jednoho dne vysmívá
a květin rychle ubývá
všude je plevel dusí
teď zasáhnout se musí
aby pak pozdě nebylo už
je nutno vzít rýč i nůž
a bez milosti s ním skoncovat
navrátit zase správný řád
do zahrady této nakonec
hřích je v ní drzý vetřelec
a není v ní pro něho místo
tam uklizeno a čisto
Zahradník chce mít
a proto musíme bdít
a nedovolit pleveli
abychom ho zaseli
do zahrad srdcí svých
protože on se hřích
až příliš snadno uchytí
a musí dojít i na zrytí
aby se půda očistila
a plodivá síla se navrátila
proto hřích jako vetřelec
do ohně vhozen je nakonec
tak milost všechno zachrání
pro nejkrásnější setkání…