Zamyšlení na dnešní den 8.1.2013 (-5, polojasno, sněžení, -2)
Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. Gn 2‚15
Zahrada jako symbol lásky
„Vyšli jsme do zahrady, kráčeli jsme pod stromy a cítili jsme, jak se večerní vánek dotýká svými prsty našich tváří, zatímco se květiny i tráva tiše vlnily pod našimi kroky. Když jsme došli k jasmínu, sedli jsme si mlčky na dřevěnou lavici a naslouchali jsme dechu spící přírody, která odhalovala skryté hlubiny našich srdcí před tváří nebes, jež na nás hleděla.“ (Chalíl Džibrán, Zlomená křídla, s. 40)
Někdy stačí stručně popsat situaci — a člověku je hned jasné, co se při tom prožívá (čekárna u zubaře). Když velký libanonský básník Chalíl Džibrán ve své knize Zlomená křídla popisuje, jak pár navštíví zahradu, je to čtenářům také jasné — popisuje vlastně vznik lásky.
Zahrada je v celém Orientu symbolem lásky, místem, v němž se potkává milý s milou, kde poznávají, že jsou jeden druhému souzeni. Proč je tomu tak? V bezvodých krajích zahrada vlastně představuje malý ráj, kde — zvláště na jaře — se všechno zelená, raší a kvete v míře u nás, v chladnější Evropě, nevídané. A tak ve srovnání s okolní stepí či pouští vystupuje zahrada velmi kontrastně, jako když vedle sebe postavíme vyprahlý lidský život bez lásky, a naopak život láskou naplněný.
Jak však založit takovou zahradu lásky? Podívejme se do Bible — tam je taková zahrada popisována hned na začátku. Pán Bůh ji dává z lásky prvnímu lidskému páru, Evě s Adamem, aby v ní mohli prožívat své ideální počátky. Ovšem zahrada, o kterou se člověk nestará, rychle zaroste všelijakým plevelem a zplaní — a tak je to i se zahradou lásky. Bible líčí, že člověk není v zahradě Eden jen tak, aby polehával pod stromem s otevřenými ústy a čekal, až mu spadne rajské jablíčko do úst. Aby rajská zahrada zůstala rájem, musí se o ni člověk starat.
Mikuláš Vymětal
————————————————————————————————————————————-
Ráj to je nádherná zahrada
trochu tajemna a záhadna
dýchne tu na člověka
netuší co ho tu čeká
dostává úkol pečovat o ni
ať krásně kvete a nádherně voní
a později vydá i plody
chce to dostatek vody
a nenechat v ní plevel
aby v ní sílil a bujněl
zahrada podobá se srdci lidí
co zasévá se to se sklidí
dobrota srdce pozná se
po utrpěných zápasech
jež zocelí ale nezlomí
člověk nesmí být lakomý
a z plodů jeho práce
pak může radovat se
on i jeho bližní
jež hladoví a žízní
po laskavém vztahu
člověk má vyvinout snahu
při milování bližního
nikdy nevíš dne příštího
zda tobě on neposlouží
vždyť každé srdce přece touží
po lásce nejvíc ze všeho
když břímě svého těžkého
zbavit se jen tak nemůže
pak hledá kdo mu pomůže
kus cesty ho nést
tak protnou se dráhy cest
a muž může při tom putování
potkat ženu a usmát se na ni
a ona úsměvem odpoví
je zvláštní jak to láska ví
kdo právě k sobě patří
když poprvé se dva spatří
a už mezi nimi jiskra skočí
do srdcí rovnou z jejich očí
a osvětlí plamenem tu zahradu
krásnou a tajemnou záhadu
která si v srdci roste a voní
její pro něho a jeho pro ni…