Zamyšlení na dnešní den 19.10.2012
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Mt 5,6
SPOLEČENSTVÍ HLADOVÝCH
Můj otec se narodil blízko Stockholmu a jako mladý muž vyrazil na moře. Obeplul celý svět na plachetnici. Později pracoval jako námořník na zaoceánské lodi. Dvakrát obeplul Hornův mys. Jako kluk jsem hltal jeho námořnické historky. Na jedné bouřlivé plavbě kapitán spolu se starším poddůstojníkem zpronevěřili peníze určené na zásoby. Posádka neměla co jíst.
Loď vyplula z německého Hamburku směrem k západnímu Středomoří a proplula Gibraltarskou úžinou. Po cestě nastalo bezvětří. Plachty visely zplihle na ráhnech a posádka se modlila za sebemenší vánek. Dny se protáhly do týdnů, týdny do měsíců a zoufalí námořníci neměli nic k jídlu. Když kuchař vysypal na palubu zbytky jídla a shnilé brambory, ostatní se na ně vrhli a bezezbytku je snědli.
Všichni mysleli na jediné – na hlad a žízeň. Všechny potřeby se smrskly na dvě základní: Najít něco k snědku a trochu vody, která by utišila žízeň.
Hladoví lidé sní o jídle. Bible říká: „Lačný má sen: zdá se mu, že jí, a když procitne, má prázdnou duši“ (Iz 29,8). Jen zřídka se mi v životě stalo, že bych usínal hladový. Ale vždycky jsem snil o jídle a ráno se vzbudil s myšlenkou na jídlo.
Jak hladoví jsme po Bohu? A je náš hlad po Hospodinu takový, že usínáme s myšlenkou na něj a ráno naše první myšlenka patří jemu?
I čtvrté blahoslavenství je, stejně jako všechny předchozí, zformulováno v množném čísle. Ježíš oslovuje své posluchače jako obecenství, ne jako jedince. Jeho lid, občané Božího království, jsou společenstvím hladovějících po Bohu.
Většina z těch, kteří se shromáždili, aby si poslechli Ježíšovu řeč, byli obyčejní lidé. Jedli dvakrát denně a určitě na jejich stole nebyly vybrané lahůdky. Když Ježíš mluvil o jídle, určitě se jim začaly v ústech sbíhat sliny. Ale Kristus měl na mysli vzácnější pokrm než chléb a ryby. Nabízel totiž nebeský chléb, který je skutečnou manou Božího království.
Sebe sama.
—————————————————————————————————————————————-
Základní potřebou je utišit hlad
a taky žízeň nedává spát
stejné je to ve fyzickém světě
kde všichni jsme jen na výletě
jako ve světě duchovním
do něhož prolomit se smím
když zatoužím po spravedlnosti
ve světě plném hrůz a bolesti
a tak se najednou obracím k Bohu
od koho asi tak čekat pomoc mohu
než od někoho kdo mě převyšuje
a věřit že se nesmiluje
jen nad těmi kteří vypadají dobře
ale že vidí mé bolesti a hoře
a loďku mého života
opět z chaluh vymotá
aby zase mohla plout
až příznivý vítr začne dout
a po čase chápu že žádné věci
neřeší problém nebo přečin
že nápravu dávají vztahy
a proto Bůh možná i vrahy
a nevěstky a opilce
přijme když poctivě ve chvilce
vyznají co mají na srdci
Bůh touží stále pomoci
každému kdo o to stojí
a myšlenky o pokoji
nesou se mu hlavou
jen najít cestu pravou
a utíkat k němu domů
kde hlad a žízeň k tomu
už nikdo nebude mít
kdo Boha našel v něm bude žít….