Zamyšlení na dnešní den 10.12.2013 (0, mlha, pak polojasno, +1)
Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim:
„Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské
obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným
ovcím z lidu izraelského.“ (Mt 10‚5.6)
Ztracené ovce
Už se vám někdy ztratilo vaše dítě? Jak vám v té chvíli bylo? Co jste si přáli?
Vzpomínám si na jednu sobotní noc. Kluci šli večer s kamarády do čajovny oslavit osmnácté narozeniny jednoho z nich. Domluvili jsme se, že se vrátí do půlnoci. Starší se vrátil pár minut po půlnoci. Sám.
Mladší prý ještě někam šel s několika kamarády. Volal jsem mu na mobil, ale ten jen vyzváněl bez odezvy. Uběhla hodina, pak druhá. Začal jsem mít strach. Nestalo se mu něco? Je v pořádku? Mobil vždy jen vyzváněl, ale nikdo ho nebral. Modlil jsem se a prosil Boha o klid. Ale klidný jsem nebyl. Chvíli po druhé hodině mi přišla SMS: „Tati, neboj se, za pět minut budu doma.“ V té chvíli ze mne spadly obavy a já byl zvědavý na jeho vysvětlení. Po jeho návratu jsem se dověděl, že s kluky ještě vyrazili na bowling, kde tou dobou bylo volno. Mobil nechal s bundou v šatně, a proto nereagoval. Děkoval jsem Bohu, že mohu jít v klidu spát.
Ježíš posílá své učedníky hledat ztracené ovce z izraelského lidu. Používá přirovnání člověka k ovci. Když učedníci slyšeli pověření jít ke ztraceným ovcím, mohl jim v hlavě znít text Izajášova proroctví: „Vystup si na horu vysokou, Sióne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: ‚Hle, váš Bůh! Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede‘“ (Iz 40‚9—11).
Mesiáš, kterého čekali všichni židé, byl často představován jako pastýř, který nasytí a ochrání své ovce. Mělo to svůj význam. Byl to kontrast s pohanskými představami boha. Pohané věřili, že jejich bůh je ten, který bere. Židům je jejich Bůh představován jako ten, který dává.
Když nás připodobňuje ke ztracené ovci, pak tím také říká, že o nás ví a nenechá nás napospas nebezpečnému prostředí pouště, kde bychom mohli zahynout hladem a žízní nebo se můžeme stát kořistí hladových šelem. Učedníci jsou Ježíšem vysláni, aby se stali součástí týmu, který začne naplňovat biblická proroctví. Bůh se chce vrátit na naši zemi. Chce obnovit stav, kdy se s námi bude setkávat tváří v tvář.
Pane, děkuji Ti, že nenecháš ani jednu ovečku, která hledá pastýře, bez pomoci. Díky, že mohu být jedním ze Tvých učedníků, které posíláš ke ztraceným ovečkám dneška. Dej mi moudrost a vnímavé srdce, abych Tě nezklamal.
Vlastimil Fürst