Zamyšlení na dnešní den 11.2.2014 (0, v noci vítr a déšť, přes den pošmourno, mokro, -3) narodil se Lukášek v 5,07 ráno po velkém celonočním utrpení naší prvorodičky
„Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je
a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe,
aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby
celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla…“
Mt 5‚29.30
O novém pořadí hodnot
„Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla“ (Mt 5‚29.30).
Myslí tato slova Ježíš vážně? Vždyť to by pak po světě chodili lidé bez rukou a bez očí. Kdo z nás se dosud nikdy nepodíval na něco, co ho svádělo? Kdo z nás ještě nikdy neochutnal sousedovic jablka nebo třešně?
Jak to Ježíš myslí? Určitě zcela vážně. Zná nás a ví, že každý máme oblast, se kterou si nevíme rady. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: „Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Ř 7‚21—24).
Nezapomínejme, že Pán Ježíš tato slova pronáší stále ještě v souvislosti se spravedlností farizeů a zákoníků, která nestačí pro vstup do nebe. K tomu potřebujeme ještě dokonalejší spravedlnost.
Ježíš říká, že pokud bychom chtěli vstoupit do nebe bez jeho milosti, museli bychom se vzdát všech našich smyslů, kterými se do našeho nitra vkrádají pokušení. Museli bychom ještě dříve, než naše smysly zaznamenají první pokušení, všechny smysly otupit a vzdát se jich. To ale není v našich silách.
Ježíš nás těmito slovy znovu přivádí k poznání, že si nejsme sami schopni zajistit místo v nebi. Chce, abychom konečně poznali nesmyslnost takového počínání. Ví, že na konci snahy zajistit si nebe vlastními skutky je jen deprese a beznaděj.
Chci-li jednou žít v jeho království, musím mu důvěřovat. Jen když se spolehnu na jeho zaslíbení a milost, získám jistotu spasení. A následně také začnu vnímat i jiné pořadí hodnot.
Nevím, zda vždy rozumíte tomu, co vám život přináší. Ztráta zaměstnání, požár domu, rozpad rodiny… Nic příjemného. Nikdo z nás si nic takového nepřeje. A přece jsou lidé, kteří si uvědomují, že právě takové situace jim pomohly najít a navázat spasitelný vztah s Ježíšem.
Někdy musíme o něco přijít, abychom následně mohli získat jistotu, že nás Bůh zve do svého království, kde nebude nikdo bez oka, ruky nebo nohy. Izajáš při popisu nebe připomíná: „Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat“ (Iz 35‚5.6).
Pane, děkuji, že mi dáváš schopnost poznat a přijmout Tvé pořadí hodnot. Mnohé z toho, co jsem dřív považoval za hodnotné, ztratilo v mém novém pohledu cenu. A mnohé, co jsem dříve odmítal jako zbytečné, dnes považuji za přínos pro můj život.