Zamyšlení na dnešní den 15.11.2013 (-1, mlha, mrholení, zataženo, +2) Míša na „mládeži“ u Řádků
Děti, poslouchejte své rodiče,
protože to je spravedlivé před Bohem.
„Cti otce svého i matku svou“
je přece jediné přikázání,
které má zaslíbení…
„Aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.“ Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.
Ef 6‚1—4
Stejní kluci, ale jiná výchova
Když bylo mým spolužákům Dušanovi a Petrovi asi 14 let, rozhodli se, že dojdou pěšky z jižních Čech až do Bratislavy. Sehnali si mapu, kompas, batoh, spacák a pár těch nejnutnějších věcí. Vše tajně, protože rodiče o jejich plánech nesměli vědět. Začátkem července — to už je nesvazovaly školní povinnosti — kluci vyrazili na dobrodružnou cestu. Když se jejich rodiče vrátili domů z práce, našli od nich jen lístek se vzkazem, že se o ně nemusejí bát, že si vyrazili na výlet. Rodiče měli strach. Kluci se nevrátili ani večer, ani druhý a třetí den. A tak zoufalí rodiče zalarmovali policii. Za tři dny se jí podařilo oba kluky vypátrat, naložit do auta a odvézt domů.
Když se provinilci objevili před svým domem, rodiče je už vyhlíželi. A nejen rodiče, ale i my, děti. Tenkrát se ukázalo, jak rozdílný byl přístup a výchova rodičů každého z nich: Petrův otec chytil svého darebu a nešetřil výčitkami ani výpraskem. Nevadilo mu, že je sledují lidé z ulice. Ponížený syn se urazil a dlouho otci jeho veřejný trest vyčítal. To Dušanova matka jednala úplně jinak. Když uviděla svého syna, běžela mu vstříc, objímala ho, líbala a nemohla se na něj svýma zaslzenýma očima vynadívat. Ale ani Dušanovi tento přístup příliš nevoněl. Cítil se být dospělý a za něhu své matky se před obecenstvem z ulice styděl. Tenkrát jsem si uvědomila, že výchova nesmí být jednostranná. Pokud je příliš přísná, pak v ní často chybí cit a něha. Z takového dítěte pak snadno vyroste člověk sice pracovitý, zásadový, schopný odolávat těžkostem života, ale chybí mu cit. Chybí mu empatie s druhými, má problém druhého pochopit, odpustit mu vinu, povzbudit…
Jsou-li rodiče příliš milující a dítěti všechno odpouštějí, aniž by dali najevo, co je správné a co ne, vychovají si rozmazleného potomka, který bere všechnu rodičovskou lásku jako samozřejmost. Bývá sice citlivý, přátelský, empatický, ale chybí mu zodpovědnost, schopnost poprat se s těžkostmi, vytrvalost, sebekázeň a v neposlední řadě i vděčnost…
Pane Ježíši, Ty víš, jak těžké někdy bývá najít si k našim dětem ten nejsprávnější přístup. Prosíme Tě za naše rodiče, abys jim dával moudrost, důslednost, ale také cit a mnoho lásky, aby dokázali své děti vychovávat sice přísně, ale současně s láskou a citem. Aby jejich děti dobře pochopily, co je správné a co ne, aby se naučily ctít autoritu rodičů, ale přitom aby denně pociťovaly, jak moc je jejich otec a maminka milují, a dokázaly jejich lásku ocenit a opětovat…
MaH