Zamyšlení na dnešní den 23.10.2013 (+8, podmračeno až polojasno, +7) mamografie – nádor se zvětšil, musím na biopsii
A tato slova, která ti dnes přikazuji,
budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat
svým synům a budeš o nich rozmlouvat,
když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou,
když budeš uléhat nebo vstávat.
(Bible, Deuteronomium 6‚6.7)
Společné chvíle s Božím slovem
Obdivoval jsem v rodině mé manželky, s jakou přesností a pravidelností tam probíhaly večerní pobožností. Obvykle se přečetla kapitola z dobré duchovní knihy, pak se krátce shrnula a nakonec byla modlitba. I když byl den velmi náročný, pobožnost se nikdy nevynechala, jen toho čtení bylo méně. V rodině mých rodičů, tam byla spíše pravidelnost ve čtení jitřenky. Večer jsme přicházeli domů každý v jinou dobu, a tak večerní pobožnosti byly individuální, jen na začátek a konec soboty byly společné.
Když nám vyrůstaly děti, také jsme dbali na společná setkání u Božího slova. Každé ráno jsme četli jitřenku. A co večer? V útlém dětství jim čtení kapitol z Bible bylo málo srozumitelné. A tak jsme postupně sáhli po rozmanité dobré četbě, která nás přiváděla blíže k Bohu a uváděla do Božího jednání s člověkem. Vystřídali jsme zkušenosti bratra Šustka, Šlosárka, Kaby, mých rodičů a mnoha dalších. Četli jsme o Albertu Schweitzerovi i Janu Ámosi Komenském. Také jsme otevírali mnohé knihy od Ellen Whiteové, např. Drama věků, od prvního dílu Patriarchové a proroci až po pátý díl, také Kristova podobenství, Cestu ke Kristu aj. Dětem se zvlášť velmi líbily příběhy těch lidí, které znaly. Byly bližší jejich životu. Také nám posloužily svázané časopisy Naše světélko. Prožili jsme u toho mnohé pěkné chvíle, které nás sblížily a přinesly mnoho dobrého. Věřím, že i to bylo semínkem Boží lásky, milosti a pravdy, a to nejen do srdcí dětí, ale i nás rodičů.
Pavel Krynský