Zamyšlení na dnešní den 24.1.204 (-7, pošmourno až mlhavo, -7)
„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je
království nebeské.“
(Mt 5‚3)
U Boha nerozhoduje IQ
Když Ježíš hovoří o lidech, kterým otevře brány svého království, začíná slovy: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské“ (Mt 5‚3).
Komu Ježíš adresuje tato slova? Předchozí biblický text říká, že Ježíš kolem sebe uviděl zástupy lidí. Proč Matouš hovoří o zástupech a ne o zástupu? Proč to množné číslo? Protože tehdejší společnost byla, podobně jako dnes, roztříštěná do různých kast, zájmových skupin a profesních sdružení. Svou roli v ní hrál i nacionalismus a ekonomické i společenské postavení.
Umím si představit, že mezi Ježíšovými posluchači byla skupina vzdělaných a vážených farizeů. O kousek dál naslouchali zákoníci. Byli tam úředníci, výběrčí daní, římští vojáci a také různí řemeslníci. Lidé vyhledávali sobě rovné. Měli pro to i teologické zdůvodnění. Jen se sobě rovnými mohli vést smysluplné diskuze o svém náboženství i o všedním životě. Pokud máme stejný původ, vzdělání nebo zaměstnání, pak si můžeme lépe porozumět.
Okolo Ježíše se shromáždily zástupy lidí. Přesně podle přísloví: Vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. Všichni v okolí Ježíše čekají, s jakým programem vystoupí ten nový učitel. Bude povstání? Vyženou okupanty i se všemi kolaboranty? Koho pozve Ježíš do vlády? Všichni čekají, že to budou právě oni, s kým bude Ježíš spolupracovat.
Jedna skupina ale takové očekávání nemá. Jsou to ti nejchudší a nejubožejší. Lidé bez majetku, postavení, vzdělání i bez sebevědomí. Netlačí se okolo Ježíše, ale stojí opodál v obavě, aby je někdo nezahnal. Ostatní se jich štítili, protože se domnívali, že jejich bída je důsledkem hříchů a následného Božího zavržení.
Do tohoto všeobecného napětí a očekávání zazní první slova dlouhého kázání: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“
Slyšel jsem už mnohá vysvětlení. A přece se nejraději vracím k tomu, které nabízí náš český text. Jako první zve Ježíš do svého království a do vlády všechny lidi, kteří pochybují o sobě samých. Obrací se na ty, kterými druzí tak dlouho opovrhovali, až začali pochybovat sami o sobě.
Tento výklad Ježíšových slov je pro mne velice povzbuzující a osvobozující. Před Ježíšem se nemusím stydět přiznat, že jsou věci, kterým nerozumím. Není ostuda přijít k Bohu a říci mu, že mnohé z toho, co nechal zapsat ve svém slovu, je pro mne složité. Mohu klidně čekat, až mi Bůh sám vysvětlí v pravý čas to, čemu jsem dříve nerozuměl a co právě potřebuji pro svůj život.
Na jednom návodu k použití prý bylo napsáno: „Když selžou všechny vaše pokusy uvést toto zařízení do provozu, přečtěte si tento návod.“
Pane, už jako školák jsem často slyšel, že náboženství je pro prosťáčky. Pro ty, kteří nejsou schopni sami najít štěstí. Pro lidi, kteří potřebují někoho, kdo je povede za ručičku. Vezmi mne, prosím, za ruku a veď mne. Nechci už jít sám a předstírat, jak jsem bohatý duchem. Chci jít s Tebou, protože jen s Tebou se cítím v bezpečí.