Zamyšlení na dnešní den 24.7.2013 (+5, jasno, vedro, +15) Nina čeká miminko
Blaze člověku, jenž našel moudrost,
člověku, jenž došel rozumnosti.
(Bible, Kniha Přísloví 3:13)
Omyly, které ničí manželství
Pojďme se pokusit zčásti definovat nejčastější omyly, které ničí manželství.
Omyl první: Máme nereálná očekávání a klademe důraz na vlastní naplnění a štěstí. To nás ale vede k vnitřnímu vyhoření a pocitu, že nežijeme tak, jak jsme si představovali. Bible nás vyzývá, abychom umírali sami sobě, a slibuje nám, že teprve až opustíme svůj život, nalezneme ten skutečný. Chce to opravdu kus odvahy, protože média nám stále připomínají, abychom byli spokojení, úspěšní, radostní a měli vše, co chceme, a to nejlépe hned. Kristus říká: „Jen buď poslušný, hledej Boží království a vše ostatní ti bude přidáno.“ Své plány a cíle nehodnotíme podle Písma, ale podle toho, jak se budeme cítit. Máme tendence k manipulaci (jinými slovy přikládáme velký význam tomu, abychom právě „my“ byli spokojeni).
Omyl druhý: Nejsme ochotni respektovat, že muž a žena jsou dvě rozdílné bytosti. Původně byli stvořeni jako jeden člověk a Hospodin se rozhodl, že toto své stvoření rozdělí na dva rovnoprávné lidi a skrze manželství je opět spojí v „jedno“. Muž a žena se vzájemně doplňují, obohacují a učí se jeden od druhého, neboť je každý jiný. Vztah muže a ženy by měl být založen na respektu a úctě, nikoliv na pochopení a porozumění. To je dle mého názoru vyčerpávající. Vede to spíše k velkým nedorozuměním. Muž je ve svém uvažování více hlavou a žena srdcem.
Omyl třetí: Býváme nepozorní, a to především v praktických věcech. Například žena požádá svého manžela o čaj. On to slíbí, ale v momentě zapomene, protože právě začal v televizi fotbal. Naopak muž během dne něžně vtipkuje o nočních milostných hrátkách, a manželka si klidně večer usne při uspávání dětí. Po pár letech se dopracujeme k přesvědčení, že mu (jí) už na nás nezáleží.
Omyl čtvrtý: Lenost, hrdost a egocentrismus jsou civilizačními chorobami. Po nějakém čase začneme být líní dělat věci společně, a dokonce se nám přestane chtít vypadat kvůli tomu druhému hezky, zkoušet nové věci — od dobrého jídla až po manželský sex.
Omyl pátý: Ozve se v nás sebelítost a soutěživost, touha po vítězství a také hrdost trvat si na svém. A co teprve realizovat „doma“ omluvy a prosby za odpuštění, když on (ona) to také „nedělá“. Tak proč stále jenom JÁ?
Omyl šestý: A snad nejhorší je nevděčnost. Býváme velmi kritičtí k nedostatkům našeho partnera a opravdu málo oceňujeme jeho přednosti. Jak často považujeme svého milovaného za samozřejmost a slova díků a ocenění už přece neříkáme, snad z obavy, abychom se neopakovali. Chlácholíme se tím, že ona přece ví, že se mi líbí, a on si je jist, že ho mám ráda. Slova obdivu a uznání, pochvala a pozornosti jsou pro vztah nutností. Můj muž se nemusí zrovna stát ředitelem celého vesmíru, abych ho pochválila za pomoc při běžném úklidu nebo mu poděkovala za krásné milování včera v noci, ale poté se bude jako ten ředitel cítit. Tvoje žena nemusí být vždycky dokonalá, abys ji ujistil, že pro tebe je stále překrásná. Jsou to maličkosti — drobný dárek, dobrá večeře, mnoho obdivných slov o jejím těle (Píseň písní), horký čaj k vaně, když je po celém dni unavená. Bude potom prožívat hluboké uspokojení a ráda se ti oddá. Náš úspěch v zaměstnání nebo ve službě není znamením, že jsme skvělými manželi a báječnými manželkami. I hezká manželství logicky procházejí krizemi, ale vždycky je překlenou, a to jen proto, že chtějí a věří v posvátnost manželství a doufají v milost.
Dobrými partnery budeme pouze s pokorným srdcem člověka odhodlaného odpouštět, jehož prioritou je sloužit své rodině, člověka usilovně hledajícího naplnění svého vnitřního bezpečí u našeho všemohoucího Boha.
Brigita Vimrová