Zamyšlení na dnešní den 26.1.2014 (-18, jasno a slunečno, přes den na slunci +10, -10 večer)zamrzla nám voda ve sklepě, ale večer se to podařilo rozmrazit
„Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“
(Mt 5‚5)
Bůh, který mne slyší
Po chudých duchem zve Ježíš do svého království tiché. Koho tím myslí? Kdo může být považován za tichého? Proč Ježíš dává této vlastnosti tak výsadní postavení?
Už jste se někdy ocitli v situaci, kdy vás druzí předbíhali, protože jste nebyli dost průbojní? Anebo vás při reklamaci odbyli, protože jste, na rozdíl od druhých, byli slušní, nevyhrožovali jste a nenadávali?
V dnešní době musím často jednat s úřady. Vzpomínám, jak jsem byl před léty už asi popáté žádat o přídavky na děti. Znovu jsem slyšel, že má žádost ještě není vyřízena, protože… To už jsem neslyšel, protože do stejné kanceláře vtrhla početná rodina, která spustila takový kravál, že mimo ně nebylo nic slyšet. Nadávali, vyhrožovali, křičeli. Během pěti minut byla jejich žádost, stejná jako ta moje, vyřízena.
Tehdy jsem byl v pokušení jednat stejně jako oni. Měl jsem pocit, že se slušností nic nevyřídím. A právě v takových chvílích bychom měli naslouchat Ježíši, který říká: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví“ (Mt 5‚5).
Žijeme v době, kdy nás stále obklopuje spousta zvuků a hluku. Podle výzkumů už je tohoto náporu na náš sluch tolik, že to u některých lidí vede ke zdravotním problémům.
Občas se mi stává, že jsem v situaci, kdy chci mít klid. Nechci nic a nikoho slyšet a umím to dát i najevo. Proto dokážu pochopit, že druzí někdy nemají chuť a sílu naslouchat tomu, co jim právě chci sdělit. Pozor bych si na to měl dát nejvíce tehdy, když chci druhým vyprávět o mém Bohu. Někdy jsou situace, kdy jim o Bohu řeknu nejvíce tím, že budu mlčet.
Když slyším, jak Ježíš říká: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví,“ vybaví se mi také situace na hoře Karmel. Baalovi proroci poskakují okolo oltáře a volají své božstvo, aby přijalo jejich oběť. Když se dlouho nic neděje a jejich hlasivky jsou už notně ochraptělé, Elijáš řekne: „Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení, anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!“ (1Kr 18‚27).
Vypravěč pak sděluje, jak tito proroci dopadli: „Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost“ (1Kr 18‚28.29).
Bůh, kterého přišel představit Ježíš, má dobrý sluch. Na něho nemusíme křičet, když ho o něco prosíme. On slyší dobře. Ve své moudrosti však ví, co pro nás je a co pro nás není dobré. Podle toho pak naše prosby vyslýchá. Zná pravou chvíli pro odpověď na naše volání.
Pane, děkuji Ti, že slyšíš a vyslýcháš i prosby němého. Jsem rád, že mám takového Boha. Pomoz mi, abych i já nehodnotil druhé podle jejich umění mluvit, ale abych se více díval na to, jak se jejich slova shodují s jejich životem.