Zamyšlení na dnešní den 26.2.2014 (+1, polojasno až zataženo, -2)
Pak přidá další přání: „Přijď tvé království.“
(Mt 6‚10a)
Stesk po domově
Představte si, že byste chytili zlatou rybku a mohli byste si přát jedno přání. Co by to bylo? Těžká volba, že? Co je tím nejdůležitějším v mém životě? Po čem nejvíc toužím?
Kdyby se to stalo v době, kdy můj bratr umíral na rakovinu, věděl bych, co si přát. Ale teď? Teď sám nevím, co bych zvolil.
Mnozí lidé považují modlitbu za obdobu zlaté rybky. Jejich modlitby jsou plné přání, která by měl Bůh splnit. Když se tak nestane, na modlitbu i Boha zanevřou, protože se cítí být podvedeni.
Když se modlí Ježíš, myslí na to, aby Otcovo jméno bylo posvěceno. Pak přidá další přání: „Přijď tvé království“ (Mt 6‚10a).
Při čtení této prosby se mi vybavil apoštol Jan. Jednoho sobotního rána sedí na břehu moře a dívá se za obzor. Je právě ve vyhnanství na ostrově Patmos. A tam, někde za obzorem, je Efez. Město, které se mu stalo novým domovem. Jan sedí na břehu, dívá se do dáli a myslí na přátele, kteří se v té době scházejí k bohoslužbě. Jak rád by byl s nimi…
Najednou se „otevírají nebesa“ a on vidí zvláštní výjev. Sleduje tento nebeský biograf a najednou za sebou uslyší zvuk. Svůj zážitek popisuje slovy: „Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: ‚Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím‘“ (Zj 1‚10.11). Pak se setkává se svým Pánem, který mu ukazuje, co všechno se ještě musí stát, než přijde chvíle, kdy si i Jana vezme domů do nebeského království. Když vidění končí, Jan prosí: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22‚20).
Před chvílí toužil Jan po Efezu. Teď touží po návratu svého Pána. Když ve vidění zahlédl domov, který Ježíš chystá i pro něj, začíná se mu stýskat po nebi. Své bratry a sestry v Efezu má stále rád. Těší se na setkání s nimi, ale touha po Bohu je silnější.
Dříve, než se Ježíš stal člověkem, žil v nebi. Byl Bohem v celé slávě a nádheře. Mohl vnímat atmosféru nebes. Slyšel zástupy andělů, kteří mu vzdávali chválu. Vyznávali se mu ze své lásky a obdivu k němu. Když se modlí před učedníky, je člověkem. Ví, že ho čeká zesměšňování, ponižování a nakonec smrt na kříži.
Umím si představit, že vždy, když se Ježíš odebral do soukromí, aby si povídal se svým Otcem, hovořili spolu i o tom, co kvůli nám dobrovolně opustil. Stýskalo se mu po domově, ze kterého přišel na naši zem. Proto se mu vůbec nedivím, když ve své modlitbě vyjadřuje stesk po domově slovy: „Přijď tvé království.“
S přibývajícím věkem si stále víc přeji, aby se Boží království už stalo skutečností. Až přijde Ježíšovo království, setkám se se všemi, kteří už nežijí. S dědečkem, s babičkou, s bratrem Pavlem a spoustou dalších lidí, které jsem měl rád a kteří mi chybí.
Pane, těším se na Tvé království. Spolu s Janem volám: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Stýská se mi po mnoha lidech, kteří už tu nejsou. Nejvíc se mi ale stýská po Tobě. Vím, že ještě musím vydržet, než tento slib splníš. Dej mi, prosím, dostatek trpělivosti.