Zamyšlení na dnešní den 28.2.2014 (0, mokro, zataženo, přes den polojasno až slunečno, -4)
„Náš denní chléb dej nám dnes.“
(Mt 6‚11)
Jistota pro dnešek
Patřím ke generaci, která po dokončení studií absolvovala základní vojenskou službu. Stálo mne to dvanáct měsíců mého života. Jednou v noci byl vyhlášen poplach a my jsme nasedli do připravených vozidel. Nad ránem jsme se ocitli ve vojenském výcvikovém táboře Dobrá Voda na Šumavě. Byl únor, teplota klesla na dvacet stupňů pod bod mrazu. Ubytovali nás v dřevěném srubu, kde byla jen jedna kamínka. Teplo bylo tak do vzdálenosti jednoho metru od nich.
Těšili jsme se na snídani. Všichni měli po nočním bdění hlad. Když jsme v určený čas napochodovali do polní jídelny, čekalo nás nemilé překvapení. Do ešusu nám nalili teplou vodu a k tomu dostal každý půl krajíčku chleba. Takové jídlo nezahnalo hlad a ani nás nezahřálo. Když jsme odcházeli, doufali jsme, že se na oběd dočkáme pořádného jídla. Nakonec jsme takto živořili celé tři dny. K útvaru totiž nastoupil nový velitel zásobování, který se při plánování stravy spletl o jedno desetinné číslo. Vzal s sebou zásoby pro sto padesát lidí. Nás bylo desetkrát tolik. Tehdy jsem poprvé v životě na vlastní kůži okusil, jak chutná hlad.
V Ježíšově modlitbě se dnes konečně dostaneme k první praktické prosbě. Zní: „Náš denní chléb dej nám dnes“ (Mt 6‚11). Přiznám se, že mi v této Ježíšově prosbě vždycky chyběl aspekt budoucnosti. Není přece možné žít jen „z ruky do úst“. Měli bychom se chovat zodpovědně. Myslet i na zítřek. Zabezpečit rodinu. Není přece správné žít jen pro současnost.
Proč tedy Ježíš prosí „náš denní chléb dej nám dnes“? Copak ho nezajímá, co bude zítra? Ano, zajímá, ale touto prosbou nás chce upozornit na nebezpečí, že si budeme kazit život zbytečnými starostmi o to, co ještě nenastalo.
Ježíš ví, že křesťanství naučí lidi zodpovědnosti. Nebezpečím se nám pak může stát přehnaná úzkostlivost. Stav, kdy se trápíme tím, co by se mohlo stát, kdyby…
Nedávno mi volala má známá. Nemá rodinu, a tak se mne ptala, co se stane, až se její stav natolik zhorší, že se už o sebe nebude schopna sama postarat. Připomněl jsem jí Ježíšova slova: „Náš denní chléb dej nám dnes.“ Snažil jsem se ji uklidnit ujištěním, že Bůh má řešení i pro ni. Jen je třeba mu důvěřovat v tom, co přinese dnešní den, a věřit, že jako se postaral o dnešek, postará se i o zítřek a bude jí pomáhat až do posledního dechu.
Bůh mi nabízí jistotu pro dnešní den. Když se této nabídky chopím, získám jistotu pro všechny další dny mého života.
Pane, děkuji Ti, že mi ukazuješ, jak mohu získat klid od stresů z toho, co se ještě nestalo. Pomoz mi, abych dnes z Tvých rukou přijal chléb tohoto dne a s ním i důvěru ve dny budoucí. Díky, že bereš můj zítřek do svých rukou.