Zamyšlení na dnešní den 28.1.2014 (-6, mlhavo, zataženo, -7)
„Blaze milosrdným, neboť oni dojdou
milosrdenství.“
Mt 5‚7
Bůh, který učí milosrdenství
Milosrdenství se dnes moc nenosí. Spíše frčí průbojnost, široké lokty a tvrdost. Jen takový člověk může prorazit v podnikání. Čím jistější a drzejší jsem, tím rychlejší může být má kariéra. Na druhé straně ale tím strmější může být i můj pád, když na stejné cestě potkám někoho, kdo má lokty ještě širší a jde za svým tvrději než já.
V době, kdy Ježíš začíná své působení, byla společnost ještě tvrdší. Mezi lidmi platila obdobná pravidla jako dnes. A do takového prostředí Ježíš říká: „Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“
Když postupně procházíme jednotlivá blahoslavenství, měli bychom si přitom uvědomit, že v nich Ježíš nabízí svou představu o lidech, se kterými chce spolupracovat. Současně s tím, a možná ještě víc, nám chce představit povahu a způsob jednání svého Otce. Náš Bůh má všechny vlastnosti, které Ježíš zmiňuje, když popisuje blahoslavené.
Co to vlastně je, to „milosrdenství“? Už samotný výraz napovídá, kterým směrem se při hledání významu slova vydat. Je třeba vyjít z toho, že se jedná o složení dvou slov — srdce a milý. Milosrdný je ten, kdo má milé srdce.
Podívejme se ještě na dva citáty ze Starého zákona. Ten první je z druhého paragrafu Božího zákona. A znovu nám napovídá, že milosrdenství je v první řadě o vztazích. Sám autor Desatera v něm prohlásí: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají“ (Ex 20‚5.6).
Bůh na jedné straně stíhá nenávist do čtvrtého pokolení, ale lásku provází svým milosrdenstvím do tisícího pokolení. Pokud bychom počítali, že jedno pokolení je 25 let, pak nenávist má dopad na lidstvo na sto let, kdežto Boží milosrdenství pocítíme 25 tisíc let. Tedy déle, než podle Bible trvá dosavadní existence člověka na naší zemi.
Můj Bůh je Bohem, který mne žárlivě miluje. Nejsem mu lhostejný. Jeho láska ke mně nikdy nezevšední. Když mu dám svolení, naplní stejnou láskou i mne. Jeho láska mne začne proměňovat v člověka, který (stejně jako Bůh) bude jednat s druhými milosrdně.
Židé nahradili jednání z dobrého srdce obřady. Než by se změnili, raději nechali umírat obětní zvířátka. Již dlouho před Ježíšovým kázáním zapsal prorok Ozeáš zvláštní Boží výzvu: „Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly“ (Oz 6‚6).
Milosrdenství nám dává schopnost vidět za obzor. Není to jednání z pozice okamžitého prospěchu, ale s moudrým nadhledem a vědomím, že jednou přijde chvíle, kdy mohu být v pozici toho druhého. Je to jednání, kdy si představím, jak by bylo mně, kdyby se situace obrátila.
Pane, děkuji Ti za Tvé milosrdenství, které přesahuje mé chápání. Mohu žít s poznáním, že jsi Bůh, který má milé srdce. Proměňuj, prosím, i dnes mé srdce, abych jednal se všemi okolo mě milosrdně.