Zamyšlení na dnešní den 4.9.2013 (+7, deštivo, vyjasnění, +7 )
Amen, pravím vám,
kdo nepřijme Boží království jako dítě,
jistě do něho nevejde.
(Bible, Evangelium podle Marka 10‚15)
Má dcera Nikolka
Sára byla ženou, s níž jsem si velmi rozuměl. Vždycky kolem sebe šířila dobrou náladu. I když jsem rád trávil čas s ní, nebyl jsem si už tak jistý, co se týkalo trávení času i s její pětiletou dcerkou. Začínal jsem s praxí v rámci přípravy na atestaci z interního lékařství a vůbec jsem stál na prahu své kariéry. Svým rozhodnutím vzít si Sáru za ženu jsem si byl jist, a proto jsem se rozhodl, že se co nejvíc vynasnažím, abych přijal a vnímal Nikolku jako svou vlastní dceru.
Přimět Nikolku k tomu, aby mě měla ráda, nebylo ale nic lehkého. Snažil jsem se s ní trávit co nejvíce času a účastnit se činností, které měla ráda, ale zjistil jsem, že k tomu potřebuji více lásky, než je mé srdce schopno dát. Nebyla zrovna to nejpříjemnější dítě, které jsem kdy potkal. Byla hodně upovídaná, zatímco mně spíše vyhovovaly tišší děti. Nikolka byla vděčná za pozornost od kohokoli a její oblíbenou replikou bylo „dívej se na mě“. Toužil jsem být se Sárou o samotě, ovšem ne proto, abych sledoval dětinské šaškárny této dívenky. Myslím, že to nevypadalo na dobrý začátek soužití v naší nově vytvořené rodině.
Bůh však chtěl, aby se této malé rodince dařilo. Poprosil jsem ho, aby do mého srdce vložil lásku, která mi chyběla. Přiznávám, že mé chození s Pánem v té době nebylo ještě moc intenzivní, ale on mou vlažnou modlitbu vyslyšel a vnukl mi nápady, jak v rámci naší rodiny podpořit sounáležitost.
Začali jsme podnikat více akcí společně, a to včetně hraní her a táboření. Pomalu se mi dařilo získávat Nikolčinu náklonnost. Jak šel čas, pociťoval jsem touhu ještě více upevnit pouto mezi srdcem této holčičky a svým srdcem. Jako odpověď na mou modlitbu Pán otevřel cestu možnosti, že bych Nikolku mohl adoptovat, v důsledku čehož se její příjmení změnilo na mé. Ve znamení stejného příjmení jsme se nakonec stali úplnou rodinou. Nikole je dnes 22 let. Považuje mě za svého otce a já ji miluji jako vlastní dceru. Je mou dcerou a žije v domově, kde ráda tráví čas s rodinou.
Netvrdím, že celý ten proces šel hladce a bez problémů. Bůh mě však vybavil nástroji potřebnými k dosažení toho, co jsem považoval za nemožné. Sáru a mě Bůh požehnal a my teď vychováváme tři vlastní děti. K tomu nám navíc Pán umožnil adoptovat Abigail z Číny. Skrze mé děti mě Bůh učí milovat tak, jak miluje On.
Dr. Tom Kanomata (Forewer Family)