Zamyšlení na dnešní den 5.11.2013 (+3, polojasno, +1) biopsie na pravém prsu
A říká Hospodin ke Kajinovi: „Jaký smysl má hněv tvůj a jaký smysl má opadnutí
tváře tvé? …
Zdali neunesu i tebe, jestliže nezpůsobuješ dobrým jednáním dobře?…“ Gn 4‚6.7
(překlad autora)
Jak se prosazuje dobro?
Před zlem neutečeme, vždy nás dožene. Zlo nezdoláme, je silnější než člověk. Přesto Hospodin nabádá Kajina k prokazování dobra navzdory křivdě (subjektivně pociťovanému zlu). Proč? To proto, že silnější než zlo je dobro od Hospodina. Abel i Kajin přinesli Hospodinu obětní dar — minchu. Přídavnou oběť jako projev vděčnosti a doklad své závislosti na Hospodinu. Abel obětoval z prvorozených ovcí, Kajin z plodů země. Hospodin shlédl pouze na oběť Abelovu. Z jakých důvodů? Nevíme. Biblický příběh dále uvádí, že se Kajin rozhněval nad míru a že Kajinovi doslova upadla tvář, my bychom dnes řekli: opadla tvář (Gn 4‚5). A Hospodin se Kajina zeptal: „Jaký smysl má tvůj hněv a jaký smysl má opadnutí tvé tváře?“ (Gn 4‚6). Mohli bychom text vyložit asi takto: „K jakému cíli směřuje tvůj hněv a o čem vypovídá tvá opadlá tvář?“ Kajin neodpověděl. Po Hospodinově promluvě šel, vyhledal bratra, zavraždil ho a jako psanec se ocitl ve vyhnanství. Kajin nereflektoval Hospodinem nastavené zrcadlo. A proto nepůsobil v nuancích dobra, ale zabíjel. Jakým způsobem se prosazuje dobro? Odpoví nám bajka, která nás zkratkou dovede k tomu nejpodmanivějšímu dobru — ztělesněnému v Beránkovi.
Bajka o beránkovi: Bůh stvořil nádherný svět, bez zla i ubližování. Ovšem za Bohem přichází lev s výčitkou: „Bože, ty jsi stvořil silného slona. On mě svým chobotem přetáhne a já nemám, jak bych se bránil. To není fér.“ „Co pro tebe mohu udělat,“ zeptal se Bůh. „Dej mi zuby a drápy,“ odpověděl lev. A tak Bůh dal lvovi zuby a drápy. Postupně za Bohem přicházejí další šelmy a také chtějí zuby a drápy. Přišla i antilopa: „Bože, dal jsi šelmám zuby a drápy, jak se jim mohu bránit?“ „I ty chceš zuby a drápy?“ zeptal se Bůh antilopy. „Ne, stačí mi rychlé nohy, abych mohla utéct.“ Tak dostala antilopa rychlé nohy. Poslední přichází beránek. „Bože, dej mi něco, čím bych všechno to zlo překonal takovým způsobem, abych svět navrátil do původní harmonie.“ Bůh se zeptal: „Také chceš zuby a drápy?“ „Ne Bože, vždyť víš, že se zlem se nedá rvát, vždy nás přemůže, je silnější.“ „Tak chceš rychlé nohy?“ „Ne, vždyť víš, že před zlem nelze utéct, vždy nás dožene. Ty jsi Bůh, tedy víš, čím je možné zlo porazit.“ A Bůh dal beránkovi tři vlastnosti: ochotu trpět (snášet křivdy), sílu odpouštět a vůli obětovat se.
Zmocní-li se nás hněv, pak se ti, s nimiž máme sdílet stejná tajemství, tytéž sny i vzpomínky, stávají cizinci. Kajin se stal štvancem sebe samého. Byl odsouzen k životu ve vyhnanství. Ztratil domov, přišel o rodinu, té už hruběji ublížit nemohl. Takový je úděl těch, kteří nešíří dobro. Dobro vstupuje do lidských vztahů třemi vlastnostmi Beránka. Jsou nosné pro manželství, jsou mateřskými i otcovskými vlastnostmi, bez nichž by se svět zhroutil.
Bože náš, Hospodine. Dej mi sílu i ochotu vstupovat do role beránka. Nauč mě odpouštět, prosím o sílu unést křivdy a pomáhej mi k obětavosti.
Josef Dvořák