Zamyšlení na dnešní den 5.12.2013 (-4, polojasno, vítr, sněžení, -5)
Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou
tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat
dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí
ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš
nad ním vládnout. (Gn 4‚6.7)
Radost, která zhořkla
Když Adam s Evou opustili kvůli pádu do hříchu zahradu Eden, museli si zvykat na důsledky, které v jejich životech přineslo zlo. Adam musel pracovat, aby měli co jíst. Eva, když zjistila, že čeká dítě, očekávala i porodní bolesti, které také způsobil hřích.
Při tom čekání ale také žila nadějí. Bůh slíbil, že jeden z potomků ženy hřích porazí i s jeho původcem — ďáblem. Proto můžeme číst: „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: ‚Získala jsem muže, a tím Hospodina‘“ (Gn 4‚1).
Podle teologů Eva řekla: „Získala jsem muže — Hospodina.“ Věřila, že její první syn bude tím zaslíbeným zachráncem. Pak se narodil další syn, který dostal jméno Ábel, a po něm další a další děti. Rodina se rozrůstala a děti pomalu dospívaly.
Pak se stalo něco, co Evino očekávání radosti z vysvobození změnilo v největší bolest, jakou může matka zažít: „Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: ‚Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.‘ I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi: ‚Pojďme na pole.‘ Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej“ (Gn 4‚3—8).
Na naší planetě se konal první pohřeb. Adam s Evou a s celou rodinou poprvé poznali na vlastní kůži význam varování, které dostali ještě v ráji: „Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli“ (Gn 3‚3).
Umím si představit, jak Eva večer po pohřbu nemůže usnout a přemýšlí: „Kde jsem udělala chybu? Proč se z mého prvního dítěte stal vrah? Uvidím se ještě s Ábelem? Byl tak trochu ve stínu svého staršího bratra. V Kainovi jsem viděla zachránce…“
Často se setkávám s rodiči, kteří mají podobné otázky, když vidí, jak se jejich děti vydávají špatnou cestou. Ano, vím, že jako rodiče děláme chyby. Ale nakonec záleží na našich dětech, jak se rozhodnou. I v otázce vztahu k Bohu a zaslíbenému spasení. Jako otec mohu dětem jejich rozhodnutí usnadnit nebo ztížit. Nakonec se ale musí rozhodnout naše děti samy a také pak nesou za své rozhodnutí konečnou zodpovědnost.
Eva tehdy neměla Bibli. A tak mohla jen vzpomínat na zaslíbení, které znělo: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3‚15). Věřím, že jim toho při loučení Hospodin řekl víc. Určitě jim slíbil, že se jednou znovu setkají. Tentokrát už ne v pozemském ráji, ale v Božím království.
Vlastimil Fürst