Zamyšlení na dnešní den 6.10.2013 (+4,polojasno, +1)
Co člověk zaseje, to také sklidí.
Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik,
kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.
V konání dobra neumdlévejme;
neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.
A tak dokud je čas, čiňme dobře všem,
nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.
(Bible, List Galatským 6‚7—10)
Dítě na prvním místě?
Neznám dítě, které by se nenamočilo do bahna hříchu, a to od malička. Zbožštění dětí, pro které uděláme všechno, co jim na očích vidíme, a do země zadupeme každého, kdo se o ně otře, je výsledkem malé víry rodičů. Jen jedno dítě bylo Bůh, a přesto ho to neuchránilo od toho, aby trpělo a neslo nespravedlivý lidský hněv příbuzných a kamarádů. Nebeský Otec jej nakonec na chvíli poopustil, aby se k němu pak slavně přiznal. Matka při něm stála do poslední chvíle, aby jí patřila poslední slova pronesená lidem z golgotského kříže (J 19‚25—27), ale nemohla pro jeho záchranu udělat vůbec nic. Pro naše děti naprosto jistě není připraven takový kříž, ale půjdou si světem skrze své bolesti. Rodiče mají být blízko, nést je, ale nezasahovat do jejich života. Máme unést všelijaké poznámky, jako Marie, když začala zařizovat: „Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: ‚Už nemají víno.‘ Ježíš jí řekl: ‚Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina‘“ (J 2‚3.4). Všimněte si: Jen jedno dítě bylo Bůh, ale když z něj Boha chtěla dělat jeho maminka, usadil ji.
Svým dětem ale můžeme představovat Pána Boha svou výchovou, péčí, radami. Pán Bůh pro ně má svou cestu. Je třeba jim důvěřovat. Je třeba, aby na nás viděly Boží milost a jistotu víry. Pán Bůh pro nás vše připravil a nenechá nás v tom nikdy samotné! Ač většina z biblických rodičů nezvládla výchovu, musíme se pokusit předat, naučit a žehnat. Pro své děti můžeme udělat ve skutečnosti strašně málo. Pán Bůh může udělat všechno. Není třeba, abychom ho zastupovali. Děti mohou odejít, protože jsou nám rodičům do péče jen svěřeny. Půjdou tam, kam je chce vést On.
Daniel Kvasnička