Zamyšlení na dnešní den 7.5.2013 (+10, deštivo, +11)
Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se králi Herodovi… Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“ Zavázal se jí přísahou: „O cokoli požádáš, dám tobě,
až do polovice mého království.“ … „Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.“
(Bible, Evangelium podle Marka 6‚22—27)
Mýtus o přesvědčení, že přes to nejede vlak
Úvodní verš je známým příkladem unáhlených rozhodnutí, která mužská ješitnost či tvrdohlavost nedovolila vzít zpět. Mohli bychom podotknout, že „z cizího krev neteče“. Ale připomeňme si starozákonní příběhy krále Saula (1S 14‚23—44) či soudce Jiftácha (Sd 11‚30—35)! Tento mýtus obvykle vztahujeme na druhé. Říkáme: „Některé zásady jsou naprosto jasné a svaté, nepopiratelné, neoddiskutovatelné. A nejede přes ně vlak.“
Takovýto postoj můžeme také nazvat Morálka podle muže (ne že by se to netýkalo žen, ale ty přece jen obvykle postupují poněkud jinak).
Podívejme se na nejčastější projevy takovýchto moralizátorů: Nemá smysl vést s nimi diskuzi, předem je vyloučena možnost uvažovat o jakýchkoli alternativách. Pro partnery přesvědčené o své morální autoritě je typické obviňování, stíhání, špehování, kontrola naplňování i nesmyslných příkazů. Často však samotný tvůrce „morálky“ tajně jedná proti ní, ale přece neztratí před lidmi tvář přiznáním, že vyslovil úplnou hloupost.
Nevím, zda tento mýtus znáte jen z doslechu, nebo vám v životě vyryl hluboké vrásky do čela a přinesl pár (desítek) bezesných nocí. Pojďme se nad ním však trochu zamyslet. Opravdu musí být všechny takové „zásady“ automaticky přijatelné pro každého? Pokud je pro jednu stranu něco nesprávného a nemorálního, znamená to, že to nelze tolerovat? A kde se v nás vlastně bere přesvědčení, že je určité chování nevhodné a nepřijatelné? Chceme-li být k sobě upřímní, docházíme k následujícím otázkám: „Ano, určité jednání mně připadá špatné a nemorální. Ale proč? Možná proto, že mě tak vychovali moji rodiče, a osvojil jsem si tedy tento přístup jako nezkušené dítě. A vůbec — nejsem tak zásadový jen proto, že se mi to právě hodí? Nebo že si sám sebou nejsem moc jistý? Nepotřebuji jen získat nad druhým převahu? Nebo ho dokonce zdeptat či ponížit?“
Milý Tvůrce zákonů, prosím, odpusť, že se Ti pletu do řemesla. Uč mě pokoře před svatostí, prozřetelností a krásou tvých zákonů pro naše věčné dobro. Amen. M. a J. Fürstovi
—————————————————————————————————————–