Zamyšlení na dnešní den 7.6.2013 (+6, mlha, jasno nebylo, až do odp. se mračilo, ale pak se pro jasnilo a svítilo i sluníčko, prádlo se suší venku a stříhala jsem nůžkami trávu)
A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. (Bible, List Koloským 3‚15)
Úžas nepatří jen do dětských očí!
Všichni jsme zavázáni jedné knize. Všichni jsme se s nějakým jejím vydáním či podobou setkali, protože jinak bychom tyto řádky nemohli číst. Objeví se na školní lavici, rok nás mučí a pak zmizí, protože ji už nepotřebujeme. Je to SLABIKÁŘ. Za co všechno vděčíme slabikáři!
Ten můj obsahoval kouzelný příběh, který si i po desetiletích pamatuji. Byla zima. Jeník mohl sáňkovat a stavět sněhuláky. Bavilo ho všechno, co mohl na sněhové peřině podnikat. Řekl mamince: „Chtěl bych, aby byla stále zima.“ Pak přišlo jaro. Bylo více tepla, nádherně rozkvetly květiny. Jeník mohl vyběhnout ven nalehko, jen v tričku. Těšil se kouzlem nového života, jak ho jen jaro přináší. Řekl mamince: „Přál bych si, aby bylo pořád jaro.“
V létě se chodil koupat, jel na prázdniny a mohl v lese sbírat maliny. Úžasně ho to všechno bavilo a zase mamince řekl: „Chtěl bych, aby léto nikdy neskončilo.“ Přišel podzim, dozrávalo ovoce, chodil do sadu. Mohl se zakousnout do zralého jablíčka. I kouzlo podzimu pro něj bylo podmanivé a zase prohlásil: „Přál bych si, aby tady byl pořád podzim.“ Maminka se vždy jen smála a pokyvovala hlavou.
Malý Jeník ze slabikáře uměl být vděčný, protože uměl být okouzlen každým ročním obdobím.
To je jedním z receptů na vděčnost — uchovat si smysl pro úžas a okouzlení. Kolik z toho, co po probuzení považujeme za naprostou samozřejmost, samozřejmostí vůbec není! A to je prokletí nevděku. Protože dnes se vznáší hlavně nároky a uplatňují práva.
Každé ráno po povinném protahování, popřípadě po obligátních „ještě pět minut…“ vyskočíme z postele. Pravda ne všichni stejně hbitě a křepce. Ale jsme na nohou a hurá do života, každý za svým cílem. Je to ale skutečně tak samozřejmé? Máme skutečně záruku, že to tak musí být? Jednou ráno jsem se na nohy nepostavil. A od té doby vím, že to samozřejmé není.
Moje rodina, partner, svět, v němž žiji, mi poskytují nespočet námětů a důvodů k úžasu a okouzlení. Naše víra a zbožnost nám jich poskytuje ještě více. Kouzelná osobnost Vykupitele, jeho projevy milosti, moudré vedení, vyslyšené modlitby. Jen to vidět, nalézt, objevit — a nezapomínat. I dnes si s jeho pomocí chci zachovat prostor pro obdiv, okouzlení a úžas. Abych nebyl nevděčník. Gustav Kloda
———————————————————————————————————–
Když už je někdo nevděčník
není jen velký uličník
který si bere vše bez ptaní
to jeho drzé chování
signalizuje totiž něco víc
než výzvu hozených rukavic
je snadné být vděčný pokrytecky
a díkem zahrnovat všecky
mechanicky a bez srdce
vděk ale žádá i emoce
a upřímnost a otevřenost
tehdy se zjeví vděku cennost
platidlem je pro bohaté i chudé
klíčem co otevře ti téměř všude
každý rád přijme dík a v revanši
úsměv ti oplatí bez falší
tak najevo svoje city dá ti
vděčnost se vyplatí a ještě ti něco vrátí…