Zamyšlení na dnešní den 8.1.2014 (-5, polojasno až slunečno, odpoledne do sluníčka jemně pršelo a byla duha úplně úžasná, jakou jsem nikdy neviděla, od západu na východ, všechny barvy a oblouk byl vysoký, no div divoucí, a pak mi zavolala Ninuška, že je od půlnoci v porodnici… tušila jsem to…, -3)
„Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci
před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce,
které ukazuje, že činíte pokání.“
Mt 3‚7—10
I spravedliví potřebují změnu
Když jsem byl mladší, připadal mi Jan Křtitel jako revolucionář. V té době jsem zrovna viděl fi lm, jehož hlavním hrdinou byl Che Guevara, a Jan mi připadal stejný.
O pár let později jsem pochopil, že Jan nebyl revolucionář, ale reformátor. Nechtěl založit nový řád, ale přál si, aby Bůh změnil srdce Židů. Věděl, že pak znovu začnou zakoušet požehnání, která Bůh zaslíbil svému lidu, pokud přijmou jeho rady.
Na žalostném stavu Izraele měli velký podíl farizeové a saduceové. Když je Jan vidí v zástupu čekajícím na křest, obrací k nim svou pozornost. Tito Židé očekávají, že budou pochváleni a dáni druhým za příklad. Musel to ale být pořádný šok, když Jan těmto vznešeným lidem říká: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera je už na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně…“ (Mt 3‚7—10).
Přiznám se, že pod vlivem těchto Janových slov, ale i pozdějších výroků Ježíše na adresu farizeů a zákoníků, jsem se na tuto vrstvu tehdejších obyvatel Judska díval skrz prsty. Myslel jsem si, že to museli být hodně špatní lidé, když byli terčem takové kritiky.
Později jsem svůj názor na ně musel radikálně změnit. Od svého dětství studovali spisy zákoníků a své poznání zákona se pak snažili uplatňovat ve své životní praxi. Lidé je za to obdivovali. Dávali je svým dětem za vzor ctnosti a života podle zákona. Saduceové a kněží se zase snažili zákon chránit před moderními výklady. Bránili tradice otců.
Po zjištění svého omylu jsem musel hledat odpověď na otázku, proč byli Jan a Ježíš vůči těmto vzorným Židům tak přísní. Odpověď jsem našel jednou večer. Měl jsem za sebou úspěšný den. Vše se mi dařilo. Nebyl jsem si vědom žádného pochybení, pozdního příchodu, zvýšeného hlasu na děti… Prostě, byl jsem hrdý sám na sebe.
Večer jsem se před spaním modlil. Když mé rty řekly: „Pane, odpusť mi mé dnešní hříchy…“, zarazil jsem se. Mou hlavou bleskla myšlenka: „A co by mi měl dnes Bůh odpouštět? Vždyť jsem byl dobrý…“
Ježíš později tento problém vysvětluje v podobenství o dvou mužích, kteří se modlí v chrámu. Zatímco farizeus je sám se sebou spokojen a má pocit, že od Boha, kromě pochvaly, nic nepotřebuje, celník touží po Božím přijetí. Bůh vyslyšel obě modlitby a dal oběma, oč žádali. Farizeovi nic, protože nic nechtěl, a celníkovi dává ujištění, že mu odpouští a přijímá ho zpět do nebeské rodiny.
Pane, ať jsem si každý den vědom toho, že Tě potřebuji. Vždyť i to, co se mi povede, je z Tvé milosti. Pomoz mi, aby mé skutky chválily Tebe a Tvou milost. Chraň mne před nebezpečím, že se sám sobě stanu bohem.