2.6.2014 (0, polojasno, +8)
Téhle generaci se nikdo nezavděčí
Přišel Jan, nejedl, nepil – a říkají: `Je posedlý.´ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ Mt 11,18.19
Všichni toužíme po uznání, pochvale a úspěchu. Proto nasloucháme tomu, co o nás říkají druzí, a často podle jejich mínění upravujeme i své jednání. Začíná to v dětství, kdy přebíráme slovník spolužáků a kamarádů. Kuřáci většinou říkají, že by nikdy nekouřili, kdyby se nedostali do vlivu party, v níž bylo kouření považováno za projev dospělosti.
Snažíme se druhým zalíbit a jsme pro to ochotni udělat i věci, které bychom jinak nedělali. Pomlouváme, lichotíme, podlézáme, předvádíme se, nosíme masku… A pak, když si myslíme, že jsme oblíbení, přijde ledová sprcha a my zjišťujeme, jak je lidská přízeň vrtkavá.
Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Jak pravdivá je tato lidová moudrost! Poznal to i Ježíš, a proto konstatuje, že lidem jeho doby je těžké se zavděčit. Vždy najdou něco, za co vás mohou zkritizovat a pomluvit.
Ježíš měl co nabídnout. Po nasycení zástupu ho lidé chtěli prohlásit králem. Mohl si říct: „Jako král to budu mít s mým posláním snadnější. Vydám soubor zákonů a příkazů, které každého přinutí k tomu, aby věřil tak, jak má…“ Ale On to neudělal. Raději se potichu vytratil a slavící dav najednou zjišťuje, že oslavují krále, který se ztratil.
Mnoho lidí ho zase následovalo kvůli jeho moci uzdravovat. Tisícům lidí vrátil zdraví. Také tito lidé by ho rádi viděli v čele národa. Pověst o něm se rychle šířila po celé zemi a jeho příznivců přibývalo. Stále více lidí v něm vidělo budoucího Mesiáše, který usedne na Davidův trůn a vyžene nenáviděné okupanty a všechny zrádce a kolaboranty.
Jenomže Ježíš netoužil po židovském trůnu. Měl svůj trůn v nebi. Nepřišel jako král: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (Fp 2,6-8).
I dnes si mohu vybrat, komu se budu chtít zalíbit. Lidem, kteří mi dnes tleskají? Už zítra mohou oslavovat někoho jiného. Apoštol Pavel říká: „Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým“ (Ga 1,10).
To, že toužím po uznání, pochvale a úspěchu, je normální. Neměl bych přitom zapomínat na to, jak vrtkavá je přízeň lidí. Přesvědčil se o tom i Ježíš. Jeden den zástup volal „Hosanna!“ a druhý den „Ukřižuj!“
Pane, své ocenění chci hledat u Tebe. Jenom Ty mi můžeš dát trvalou hodnotu a jednou i trvalou slávu v nebeském království. Pomoz mi dnešní den prožít způsobem, který Ti udělá radost.
VLASTIMIL FÜRST 2. ČERVEN 2014 ZAMYŠLENÍ