3.4.2014 (+1, polojasno až slunečno, dusné vedro, +10)
Uzdravení a vděčnost
Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. Mt 8,14.15
Vraťme se ještě jednou ke včerejšímu textu: „Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho“ (Mt 8,14.15).
Matouš povzbuzuje naši odvahu přicházet za Ježíšem se všemi problémy, které nás na naší životní pouti potkají. Pro Boha není žádná naše starost bezvýznamnou maličkostí. Pokud nás něco trápí a bolí, Ježíš trpí s námi. Tak jako Petrovu tchyni uzdravil z obyčejné horečky, chce i nám pomáhat nejen ve velkých problémech, ale i v těch zdánlivě malých.
V tomto krátkém vyprávění je ukryto ještě jedno ponaučení. Petrova tchyně ihned po uzdravení vděčně slouží tím, co dobře umí: obsluhuje vzácné hosty, které domů přivedl manžel její dcery. Roznáší jídlo a stará se o to, aby se všichni mohli dosyta najíst…
Lidová moudrost říká: „Za každý dobrý skutek budeš náležitě potrestán!“ To je dnešní realita. Vděčnost nepatří k vyhledávaným vlastnostem. Všichni jsme nakaženi bacilem sobectví. Když někoho potřebuji, dokážu se usmívat, pochlebuji, lichotím, vtírám se do přízně. Když pak takto ulovenou oběť využiji, přestane mě zajímat…
Určitě by každý z nás mohl vyprávět mnoho zážitků s touto bolestí naší doby. Můžeme s tím něco dělat? Můžeme změnit společnost, ve které žijeme? Nebo se přidáme k zástupu sobců? Záleží na nás, čeho si budeme dnešní den všímat. Pokud se zaměříme na problémy, prožijeme den plný problémů. Budeme-li chtít vidět u druhých jen jejich sobectví, pak ho uvidíme.
Nebo se mohu rozhodnout všímat si toho, co získám díky pomoci druhých. Mohu poděkovat řidiči autobusu za bezpečnou jízdu. V obchodě se mohu usmát na prodavačku, která mne obslouží. V práci mohu poděkovat uklízečce za to, že mám čistou kancelář. Šéfovi mohu poděkovat za výplatu, která přišla včas na účet. Doma mohu poděkovat svým nejbližším za pozornost, kterou mi věnují. Bohu mohu děkovat za život, rodinu, církev nebo i za vodu, vzduch a spoustu dalších „samozřejmostí“, bez nichž bych nemohl žít. Dokonce mohu Bohu děkovat i za problémy, které mě nutí k dalšímu růstu a ještě mě činí silnějším, když je s Boží pomocí překonám.
To, co teď říkám, není nějaká teorie. Mám ji vyzkoušenou v praxi. Poznal jsem, že když se touto zásadou řídím, jsou mé dny radostnější a prožívám více štěstí, než když se zaměřím jen na negace.
Nedávno jsem mluvil s kamarádem, který prožil část života v Africe. Lidé tam žijí v daleko horších podmínkách než my. Přesto jsou spokojenější a šťastnější. Radují se z věcí, nad kterými my ohrneme nos.
Pane, děkuji za spoustu věcí, které považuji za samozřejmost. Díky, že mám dostatek vody, a mám tedy co pít. Díky, že mi dáváš dostatek jídla. Dokonce mám tolik, že musím držet dietu. Je toho spousta, za co Ti děkuji. Nauč mne projevovat vděčnost nejen Tobě, ale i lidem, kteří mi dnes pomohou prožít další smysluplný den.
Vlastimil Fürst 3. Duben 2014 Zamyšlení